Vítejte v Prdeli

Probuzení

Probuzení

Probuzení
Vždycky mě překvapí ten pocit, když si mozek pomalu uvědomuje, že přechází z nevědomí do bdělého stavu. Že to, co před chvílí zaměstnávalo jeho kapacitu a vzbuzovalo poměrně silné emoce byl jen nepodstatný sen, který může být bez následků zapomenut. Postupně se zapojí všechny smysly a chvíli na to i paměť.

Je tomu tak i tentokrát. Jako první si uvědomuji příšernou hořkokyselou chuť v ústech. Následuje pach potu a dotyk kůže na neznámém drsném povrchu, který mi prozradí, že rozhodně neležím ve své posteli a že jsem nahý. Snažím se rozlepit oči. Pomalu se začíná objevovat strop temné podkrovní místnosti. Zdvihnu a lehce pootočím hlavu, abych se rozhlédl. Na scénu nelítostně přichází bolest. Projede mi od hlavy až k lýtkům, aby se zase vrátila zpět a zůstala tupě působit někde za očima. Zdvihne se mi žaludek a nezbývá než raději znovu zavřít oči, pomalu se dostat do původní polohy a zhluboka dýchat. Paměť si dává načas. Vzpomínám si jenom na poněkud divoký erotický sen, o kterém však nevím nic víc, než že byl divoký a erotický. Chvíli čekám a snažím se na nic nemyslet. Pak se konečně znovu odvážím otevřít oči. Podaří se mi zaostřit na stěnu a velký barevný diplom ze sportovní gymnastiky juniorek: "2. místo, Magdalenka Pospíšilová, 9 let".

Myslí se mi rychle prožene několik souvislostí: kolega ze školy řečený Pospa, pozvání na menší párty u příležitosti odjezdu rodičů a malé sestry k moři, slíbeno několik roztoužených septimánek z blízkého gymplu, spousta chlastu a nějaký hulení. Je mi hrozně, ale přesto se lehce usměju při vzpomínce na ty holky. Pět mladých, hezkých a na svůj věk celkem rozumných dívek. K ničemu však nejspíš nedošlo, protože jsme s kámošema příliš rychle podlehli sudu s pivem. Fuj, snad nikdy mi nebylo tak hrozně. Jako už potolikáté, nastupují výčitky a předsevzetí, tentokrát ještě znásobené nevyužitou příležitostí k sexu. Zapojím všechnu vůli a odlepím záda od země. Sedím na koberci vedle postele, na které jsem nepochybně původně ležel a sleduji jak se kolem mě točí plyšáci, panenky a různé blbosti, které patří do pokoje malé holčičky. V duchu obdivuji odvahu Pospy, že mě nechal přespat v pokoji své sestry. Co nejúspornějším pohybem se dostanu na postel. Sakra. Uvědomím si, že předcházející noc asi nebyla tak nevinná jak jsem si myslel. Směs pachů, kterou každý zkušenější člověk pozná. Ten sen nejspíš nebyl tak docela sen... škoda, že si z toho vůbec nic nepamatuju.

Žaluzie ve střešním okně jsou zataženy, ale zdá se, že venku už dávno září květnové slunce. Potřebuju se opláchnout, napít se čisté vody a zjistit, která to se mnou vlastně v noci byla. Znamená to oblíknout se, dostat se ke dveřím, sejít schody, projít chodbou do koupelny a myslet. Hrozná představa. Začnu líně hledat oblečení. Přestože je v pokoji vedro celý se klepu a mám husí kůži, bolest v hlavě je úžasně vytrvalá. Konečně pod peřinou najdu i slipy. To co najdu u nich však způsobí, že první vyřčená slova tohoto dne znějí �Do prdele!�. Zaschlé stopy krve na prostěradle a na peřině, říkají o mé neznámé noční partnerce, že jsem byl její první. Ani do jedné z přítomných slečen bych to neřekl, ale tak už to bývá. Okamžitě vylučuji Janu, která mi přišla až příliš rozverná a opravdu krásnou brunetku, která se jmenovala nejspíš Alena nebo možná Anna. Zbývá tedy téměř blonďatá Lenka, nejspíš odbarvená Míša a jedna dívka s právě aplikovaným peercingem v pupíku, u které si na jméno nevzpomenu. Jak znám Pospu, nejspíš by se s vážnou tváří zeptal, jestli se mnou náhodou nebyla jeho sestra. Někdy má dost ujetej humor.

Oblíkám se velmi opatrně, většinou poslepu a snažím se co nejméně pohybovat hlavou. Když se mi podaří natáhnout a zapnout kalhoty, svalím se unaveně na postel a ještě asi minutu nehnutě ležím. Jen s velkým přemáháním se pak odhodlám vstát. Hned jak to udělám, začnu toho nesmírně litovat. Bolest přeřadí na nejvyšší stupeň, mám pocit že bezvládně padám dozadu a celý pokoj se točí jako v nějakém filmu. Rukou se rychle chytnu malé skříňky u postele a chvíli jen tak stojím. Zdá se, že to zvládnu. Začnu se šourat po pokoji směrem ke dveřím a přitom se chytám nábytku jak jen to jde. Dojdu až pod střešní okno a napadne mě, že bych mohl roztáhnout žaluzie. Světlo mi vždycky zvedne náladu. Opřu se o stůl, natáhnu se a pootočím tyčkou. Chyba. Sluneční paprsky mě v momentě oslepí a vytrysknou mi slzy, vlna horka jakoby mě srazila. V pádu se chytám stolu a po zemi se rozkutálí pastelky. Málem jsem omdlel, stojím opřený o velkou šatní skříň a zhluboka dýchám. Vrací se mi zrak. Sbírat rozházené tužky mi přijde jako příliš velké riziko, ke dveřím už zbývá jen kousek. V pokoji naštěstí nikde není zrcadlo, nebo je možná vevnitř skříně. Hledat ho rozhodně nehodlám a doufám že cestou z pokoje do koupelny nikoho nepotkám. Opřu se o kliku a dveře se otevřou. S rukou na zdi se kolem dalších dvou pokojů dostávám ke schodům. Nikde nikdo, jen dole z kuchyně se ozývá řinkot nádobí a tiché hlasy. Zdá se, že ještě nejsem poslední kdo vstává a že holky jsou ještě tady. Tiše scházím ze schodů, pokud budu šikovný, mám šanci dostat se do koupelny nepozorovaně. Štěstí mi však nepřeje. Pod schody se najednou objeví zrovna ta nejatraktivnější ze všech přítomných dívek. Je černovlasá, opravdu krásná, ani nevím co se mi na ní líbí nejvíc. Hned si vzpomenu, že se opravdu jmenuje Alenka. Vypadá úplně v pohodě a dívá se na mě pobaveným shovívavým pohledem. Přestože je o několik let mladší a stojí pod schody, připadám si před ní jak malej kluk� mám pocit, že si tu chvíli opravdu vychutnává. Pak pronese jediné slovo: "Vítej," usměje se a zmizí směrem ke kuchyni. Nevím co si o tom mám myslet, budu muset někde odchytit Pospu a zeptat se ho, co jsem večer prováděl. Najednou se za mnou otevřou dveře. V nich stojí postava, ve které až po chvíli poznávám právě Pospu. Sice nevím jak vypadám já, ale vsadil bych se, že on je na tom ještě o dost hůř. Je bledý jako stěna, kymácí se ze strany na stranu a na sobě má jen slipy a naruby tričko. Na to, že má krátké vlasy je neuvěřitelně rozcuchaný a tváří se jako rozjetá žába. Jak mě pozná, s velkým úsilím ze sebe vypraví: "Ty vole, já sem úplně v hajzlu".
Soustrastně pokývám hlavou, pod tyhle slova bych se teď klidně podepsal. Něco mi říká, že od něj se toho o včerejšku moc nedozvím.
"Měli bysme se trochu opláchnout, holky sou eště tady," řeknu potichu.

Zdá se, že Pospa z té informace není příliš nadšen. Opře se o zábradlí a postupuje ke mně, vypadá to, že každou chvíli spadne a skutálí se mi pod nohy. Popojdu výše, abych mu pomohl a společně scházíme dolů. Přes společenskou místnost zatáčíme doleva do chodbičky. Dveře do kuchyně naproti nám jsou naštěstí zavřené, za nimi slyšíme už jen šeptání a dívčí chichotání. Otevírám dveře do koupelny a rozsvěcím. Koupelna je naštěstí dost velká, dokonce se zdá, že po včerejšku uklizená. Posadím Pospu na vanu, za což mi děkuje a snaží se nahmatat kohoutek. Až teď si všimnu, že má na tričku několik stop od krve. Kdybych mu teď řekl podrobnosti a vyptával se ho na včerejšek, určitě by i v tomhle stavu zavtipkoval jestli jsme teda nebyli spolu. Nechám ho, aby se o sebe postaral a pustím si vodu v umyvadle. Obvykle stačí ponořit na chvíli hlavu, párkrát si loknout studené vody a hned je o něco líp. Hlava přestává bolet, ale pořád mám problém udržet se na nohou. Odvážím se pohlédnout do zrcadla, ale přes veškerou snahu se mi nedaří zaostřit a cítím zvláštní slabost v celém těle. Nechám toho a raději se snažím přijít na to, se kterou z dívek jsem včera byl. Pořád nejsem schopen rozlišit co z mých vzpomínek byl sen a co skutečnost. Mohl bych to nechat plavat, koneckonců to nejspíš poznám až se s ní uvidím. Tedy za předpokladu, že si to pamatuje ona. Rozhodně se nechci zachovat nějak hrubě, když to pro ní bylo poprvé. Zjišťuji, že nejvíc se obávám toho, co si o mně pomyslí Alena. Ostatně ona to mohla být teoreticky taky. Začíná mě z toho zase bolet hlava.

Pospa leží oblečený ve vaně a pouští na sebe vodu. I přesto teď vypadá líp než před chvílí.
�Měl si nějakou?� zeptám se ho opatrně.
�Nejspíš jo,� odpoví bez známky uspokojení, �jestli ne rovnou všechny.�
Blesková myšlenka � Všechny? Přesně to se mi přece zdálo. Nebo nezdálo? A nejenom to. Paměť se pomalu vrací a v náhodném pořadí se mi jako v kině vybavují některé zážitky. Počkat!
�Co to máš na tričku?� zeptám se asi dost zmateným tónem.
�Hm, asi krev,� řekne otráveně, �udělal jsem si něco na krku.�

Znovu se podívám do zrcadla. Můj obličej mi přijde stále velmi rozmazaný, i přes to vidím na krku několik velkých červených fleků. To nebyl sen. Odraz v zrcadle jakoby řídnul, Pospu už nevidím vůbec. Na tohle mi vysokoškolská fyzika nestačí. V neblahém tušení otevřu dveře od koupelny a vidím, že všech pět dívek se na mě dívá ze společenské místnosti. Všechny jsou nahé, s rozpuštěnými vlasy a v očích jako by měly jiskry.

�Vítej mezi námi,� ozve se mi přímo uprostřed hlavy. Věci do sebe začínají zapadat. Že ta krev na posteli nebude ani jedné z nich, mi bylo jasné dřív než to dořekly. �Neboj, žádná z nás není panna už aspoň pět set let.�
Žádné komentáře
 
Copyright © 2008 - Tommy. Kopírování bez souhlasu autora je ZAKAZÁNO. Všechna práva vyhrazena!