Vítejte v Prdeli

Ufoun

Ufoun
Ať jdu za to na pranýř,
zda neviděl jsem ten talíř,
co vznášel se nám nad domem
s celým ufounským národem.

Já viděl jsem jak přistává
(tam kdesi v lesi za vesnicí)
a z něho vylézají
malí zelení trpaslíci.

Když říkal jsem to kámošům
tak měli mne hned za vola,
však náhle všichni spatřili
též zeleného ufona.

Nebyl to ufon jediný,
co zavítal do dědiny.
Ostatní měli šupiny
a chodili jak mašiny.

Měli tenké končetiny,
po nichž došli do dědiny,
hlavu velkou jako hrom
a běhali maraton.

To tuhle večer, když jsem spal,
na dvéře někdo zaklepal.
Já zeptal jsem se, kdo tam je,
a on, že se prý zabije.

Mně přišlo tohle divný moc,
tak přerušil jsem klidnou noc,
rozhořčen sahám na vidle
(co kdys byly v mém chodidle)
a vydávám se ke dveřím�
�odemykám�a tu zřím�

Marťan jako zrůžekvět
mi podává svůj kulomet,
bych skončil jeho trápení
pro pozemšťanky mámení.

Trápil se žalem,
chtěl skončit život �
- tenhleten zelený
ufounský pilot.

Říkal jsem mu v pokoji,
že ženská za to nestojí,
že radši by mněl v zemi hnít
než s tímhle tvorem navždy žít.

Co všechno snášet musel by,
když zakouká se do ženy.
Utírat prach, umývat nádobí,
dělat s ní rodinu�fuj, to se nehodí�

A po pár letech soužití,
to ví i malé dítě že,
viděl bys teprv pořádné
létající talíře.

Tu koukne se mi do očí
a celý svět se zatočí,
a náhle on se táže mne:
�Miláčku, že se vezmeme!?�
 
Copyright © 2008 - Tommy. Kopírování bez souhlasu autora je ZAKAZÁNO. Všechna práva vyhrazena!